Teta žila s manželem skoro celý život v domku v Praze. Nebyl to žádný luxus. Starý dům na obecním pozemku, vytápěný uhlím, s menší zahradou, která postupně scházela. Když teta zůstala sama, ráda se přestěhovala do nájemního bytu s ústředním topením. Jenomže tržní nájemné spolklo nemalou část důchodu, úspory se tenčily a taky jí začala trápit paměť. Po osmdesátce přišel čas druhého stěhování.
První stěhování zvládla s pomocí rodiny své kamarádky a proběhlo hladce. Na to druhé už bylo mnohem méně sil. A hlavně jsme museli vhodné bydlení teprve najít.
Nejste v pořadníku? Tak to si nejspíš počkáte
Spojili jsme se s obecním úřadem, abychom zjistili, jak na finančně dostupné bydlení pro seniora. A protože se dalo předpokládat, že teta časem využije i pomoc s běžnými činnostmi, zajímaly nás i různé podpůrné služby.
Úředníci nejprve nabídli pronájem obecního bytu. Jakmile se uvolnil, doprovodili jsme tetu na prohlídku. Druhé patro bez výtahu. A bez kuchyňské linky se sporákem. Trochu nás to zarazilo a naštvalo, protože jsme ztratili čas. Pokud kuchyni pořídíte z vlastních zdrojů a později musí senior třeba ze zdravotních důvodů byt opustit, tak vyhodíte peníze. Byt se totiž odevzdává kompletně vyklizený.
Přečtěte si, jak uzpůsobit byt pro seniora >>
Druhá varianta už byla lepší, nabídli nám tzv. „byt zvláštního určení“. Jde o malometrážní byty 1+1 v běžném domě, s kuchyní a vařičem. Hurá. Jsou určené pro lidi, kteří zvládnou základní péči o sebe, ale na něco už sami nestačí. Nájemné je zvýhodněné, některé byty jsou bezbariérové a obyvatelé mají k dispozici různé služby (třeba praní, úklid nebo vynášení odpadků).
Nárok na takové bydlení prochází posouzením, takže jsme ihned podali žádost o přidělení bytu. Tetu pak čekalo sociální šetření u ní doma. Nárok byl schválený a pak už nezbývalo než čekat. Po roce se jeden z bytů uvolnil.
A to bylo první poučení. Řešení bydlení s ohledem na ubývající soběstačnost je zkrátka součástí přípravy na život ve stáří. Drahý nájem navíc člověka pálí víc než kdy dřív. Vyplatí se s pořadníkem počítat a žádost o bydlení v domově pro seniory nebo v jiném zařízení podat včas.
Pomoc se stěhováním, ale hlavně s papírováním
Zařídit auto, sbalit, rozebrat nábytek, naložit, vyložit a vybalit. S tím jsme počítali. Třídění během balení bylo snadné. Zatímco můj děda by se nejraději do konce života obklopoval nasbíranými historickými korbely a regály plnými šanonů (důležité záznamy), teta nebyla ten typ.
Horší to bylo s úřady. Ukázalo se, že si teta nevybavuje, jestli už si nechala změnit adresu na občance. A to přesto, že mi z ní do telefonu nahlas předčítala adresu novou. Bylo jasné, že nás čekají ještě další úkoly, které už nezvládne:
- výpověď smlouvy u dodavatele energie, vyřízení nedoplatků a převedení smlouvy v novém bytě,
- nahlášení změny adresy v bance a u dalších institucí,
- vyřízení změny na poště, u které využívala SIPO.
Návod: jak přepíšete nebo zrušíte plyn, když se stěhujete
Rozdávají se poklady, jen do dobrých rukou
U svých příbuzných jsem zpozorovala, že s přibývajícím věkem od nich postupně přicházely nečekané dary. Hodinky PRIM, stříbrná tabatěrka a špička z první republiky, skleněná šperkovnice, autorské litografie Karla Oberthora z roku 1967. Věci desítky let ochraňované, na které jsou navázané vzpomínky.
Finanční hodnota zjevně není tak důležitá jako vědomí, že budou v dobrých rukou. Chtěli danou věc darovat někomu, komu bude blízká a třeba se někdy zmínil, že se mu líbí. Jde o to, aby ji dotyčný nevyhodil a zasloužil si ji.
Teta se ozývala s předstihem, že se máme stavit pro různé drobnosti. A tak jsem šla třeba pro formičky na cukroví. V průběhu roku se jí ale paměť trochu zhoršila. Ve dveřích se mě ptá: „Kde se tu bereš?“ Na odpověď, že jdu vyzvednout formičky, navazuje trefnou otázkou: „A kde jsou?“ To samozřejmě nevím, zato si říkám, proč jsme všechny úkoly nepsali u tety na nástěnku. Byla by každý den v obraze a měla klid.
Při balení nacházíme také peníze. Nejsou ve slamníku, ale pár tisíc je schovaných v kapse dlouho nenošeného kabátu. Teta je tam ukládala v době, kdy jí ještě nosila důchod pošťačka. Při prvním stěhování kabát prostě sbalila i s penězi. Domluvíme se, že jí je vložíme na účet.
Hlavně, aby byl kolem život
Kolem původního bytu ve Strašnicích to žilo. Mladí, staří, pejskaři, děti. Nejvíc se bála, že se v novém domě, kde potká jen starší lidi, bude cítit izolovaně od běžného života. Zatímco jinému by lezlo na nervy, že naproti je škola, teta je ráda. Říká, že slyší život a pozoruje děti, které vozí rodiče na trénink krasobruslení na blízké kluziště.
Společnost nových sousedů nevyhledává, ráda se s nimi pozdraví, ale nechce navazovat nové vztahy. Je pro ni důležité obklopovat se známými věcmi a mít to blízko do obchodu, ve kterém se vyzná. Nakupování sice vůbec nemusím, ale ráda tam s ní občas zajdu. V tak vysokém věku není důvod odkládat jakoukoli příležitost pro společnou procházku.