Katalogové domy jsou populární. Koupíte je a nastěhujete se do nich, nic víc neřešíte. Ale dům na míru je jako oblek, který si necháváte šít na vlastní svatbu, píše ve sloupku Igor David z architektonického studia David architekti.
Jedna věc na úvod: je vynikající, že katalogové domy vůbec existují. Podle mě je ze všech domů na světě tak 95 % katalogových. A proč? Protože jsou dostupné. Pro někoho, kdo chce vybírat z hotových návrhů a nechce si na bydlení brát moc velkou hypotéku, tak jsou úplně ideální.
No ale pak jsou tu domy od nás, architektů. Představte si to tak, jako kdybyste se na vlastní svatbu rozhodovali mezi oblekem od krejčího a oblekem z konfekce, řekněme že z módního obchodu, který máte na rohu.
Módní obchod nabízí několik barev a materiálů, ze kterých si vybíráte rozumný kompromis. Pak zkoušíte a zkoušíte, až si najdete něco, v čem vám rukávy nejsou moc dlouhé a pas příliš netlačí. Zato krejčí vám oblek z vysněné látky spíchne na míru. Stojí to víc, ale když si sáčko obléknete, máte pocit, že jste na sobě ještě nic lepšího neměli.
Vlastní dům je jako terapie
Katalogový dům je navržený tak univerzálně, že se hodí tak trochu všude a nikam. Nikdy se v něm dokonale nezabydlíte. Na rozdíl od domu na míru není přizpůsobený vlastnostem pozemku, ani těm vašim. Když vytváříte dům svůj, společně s architektem zohledníte krajinu i svoje tužby.
Skutečně se vidím být trochu terapeutem. Poslouchám, jak si svoje bydlení představujete. Jak se v něm chcete cítit. Co by o vás mělo vypovědět. V návrhu často zachytím i to, co o sobě třeba ani nevíte, a vznikne dům, který jste v sobě celý život nosili. Někteří se díky domu v životě posunou dál.
Po společné schůzce sestavím první návrh, takzvanou studii. No a pak to všechno vzniká a já to kontroluji až do předání klíčů. Musím, je to jako kdyby Steven Spielberg nahodil návrh svého filmu a pak se o natáčení vůbec nestaral.
Finální dům spatří světlo světa minimálně za rok a půl. Jenom půl roku totiž řešíme stavební povolení, pak se dům rok staví. Trvá to, ale stojí to za to.
Architekta vybírejte jako svého manžela
Pokud se ve všech těch architektonických kancelářích ztrácíte, poradím vám. Svého architekta vybírejte, jako když si vybíráte manžela. Musí vám prostě sednout. A to už na úvodní schůzce.
Hodně lidí si architekta vybírá podle ceny, dívají se třeba, kdo jim dá o pár tisíc levnější studii. A přitom staví dům za několik milionů.
Nerozhodujte se proto podle ceny návrhu, ale podle toho, s kým si nejvíc porozumíte. Architekt totiž bude několik měsíců formovat váš budoucí domov. A dost možná ovlivní i život několika generací vašich potomků.