Janě a Michalovi letos bylo 30. Protože už pomalu přemýšlejí o založení rodiny, sháněli v Praze ke koupi byt, kde by mohli vychovat děti a třeba i zestárnout. Zkoušeli to dva roky, ale nic. Až se jim konečně zadařilo, ale ve vesnici připojené k Praze. Přečtěte si, proč je podle Jany na bydlení za městem nejlepší právě dojíždění.
Inzeráty s novými byty jsme projížděli každý den. Dva roky. A bylo to k uzoufání. Když už se nám něco líbilo, dostali jsme se na pořadník se spoustou dalších lidí.
Až zasáhla náhoda. Vyrazili jsme na výlet a v jedné vesnici za Prahou jsme viděli rostoucí novou čtvrť. Podívali jsme se na web a zjistili, že mají volný ještě jeden byt, který odpovídá našim požadavkům na rozměry i cenu. A tak jsme do toho šli.
Na kraji města si většinou můžete dovolit lepší byt, než v centru.
Bydlíme na vesnici, v centru jsme ale za půlhodinku
Nakonec máme 4+kk a každé z našich plánovaných dětí by mělo mít svůj pokoj. Byt ale není úplně takový, jaký jsme si nejdřív vysnili. Chtěli jsme být někde u metra, abychom se snadno dostali, kam potřebujeme. Jenomže takové byty stojí víc, než jsme si mohli dovolit.
Bydlíme na periferii Prahy. V tak okrajové části, že kdybychom jeli vlakem ještě kousek, už nám neplatí základní jízdenka PID.
Zároveň je ale super, že jsme právě na vlakové trati. Jednou za čtvrt nebo půl hodiny (podle toho, jestli je špička) nám jede osobák a za necelou půlhodinku jsme na Hlaváku. A ještě mám během jízdy čas na knížku.
Do práce mi to všehovšudy trvá asi 45 minut, ale myslím, že spoustě lidem, kteří bydlí přímo v Praze, to zabere ještě víc. Když jsme se dívali po bytech, viděli jsme i alternativy v malých městech, kam vlaky nejezdí. A odtud by mi cesta do centra trvala autobusem asi hodinu dvacet. To člověk fakt nechce.
Klady a zápory našeho bydlení za městem
Co se nám na bydlení za městem líbí?
- Cesta vlakem: Jet vlakem je relax, můžu si číst, poslouchat podcasty… Navíc dojedeme rovnou do centra, kde se pohybujeme nejčastěji.
- Cena: Mohli jsme si dovolit menší 4+kk, blíž centru bychom dostali možná jen dvoupokoják. Velikost bydlení pro nás byla prioritou, protože jsme nechtěli bydlet s dětmi v jedné místnosti, nebo naopak spát v obýváku. Pro někoho to důležité být nemusí, je důležité se nad tím dopředu zamyslet.
- Příroda: Vyjdeme z domu a za pár minut jsme v lese, na polňačce nebo u rybníka. Skvěle se nám tu venčí pes a podnikají procházky do vedlejších vesnic. Navíc jsem nadšená z toho, že jsem si při procházce mohla natrhat planě rostoucí třešně nebo maliny.
- Obchody a dostupnost: Protože jde vlastně o větší vesnici nebo menší městečko, má všechno, co je potřeba. Je tu super kavárna, řezník, cukrárna, supermarkety, pošta, několik pekáren, pizzerie, vinárna, škola, veterinář, doktoři, kadeřnictví… No, nestrádáme. Některé sídlištní čtvrti na tom tak dobře nejsou.
- Nové možnosti: Jsou tady zajímavé možnosti, které pravý měšťák nemá. Blízko třeba máme koně, takže toho brzo určitě využiju a naučím se jezdit. Jsou tu farmy, takže si kupujeme poctivé mléko a vajíčka, a taky ovocné sady. Michal chce zase začít rybařit.
Jana s Michalem mají poblíž farmu, takže si suroviny kupují z toho nejlepšího zdroje.
Ale na pár věcí si teprve zvykáme.
- Doprava autem trvá: Silnice jsou věčně ucpané, protože skrz naše městečko dojíždějí lidé ze středních Čech.
- Doprava MHD trvá také: Dojíždění je složitější, pokud se musíme dostat na místa, kam to od nádraží není blízko. Bojíme se, že se nám přestěhuje pracoviště nebo si seženeme práci, která bude třeba na konečné stanici metra.
- Chybějící specializované obchody: Když o víkendu chci něco konkrétního, třeba vyzvednout si zásilku, zajít si na vietnamskou bagetu nebo oblíbenou zmrzlinu, tak jedeme do města trochu jako na výlet.
- Rozvoz jídel tu není nic moc: Sice se tu najde pár fajn restaurací, ale není tu tak bohatá nabídka jídel z rozvozových služeb jako ve městě. To nám občas dost chybí a musíme se spokojit s pizzou nebo burgerem.
- Setkávání s přáteli je složitější: Taky si dvakrát rozmyslíme, jestli se nám chce jezdit na sraz s kamarády. Když se chtějí setkat na místě dál od Hlavního nádraží, už je to náročnější na organizování a vrátili bychom se domů docela pozdě.
Kdyby něco, tak se posuneme zase dál
Když jsme koupi bytu řešili, bavila jsem se o tom s kamarádkou. Bylo ze mě cítit, že si pořád nejsem bydlením mimo město jistá. Kamarádka mi ale řekla zajímavou věc: vždyť vy se přece můžete kdykoliv odstěhovat. A v tom jí musím dát za pravdu.
Koupě bytu není konečná stanice. Kdybychom zjistili, že se zkrátka a dobře do toho centra přesunout z různých důvodů musíme, tak byt prodáme i s hypotékou. A pak buď koupíme jiný a třeba menší, nebo půjdeme do pronájmu.
Rádi bychom v našem novém hnízdě samozřejmě byli až do stáří, ale je fajn vědět, že kdyby něco, všechno se dá změnit. Podle mě je dobré přemýšlet o koupi bytu ne jako o doživotním rozhodnutí, ale jako o milníku na dlouhé cestě. Trochu líp se mi z toho dýchá.
Ještě pořád jsme nenavrtali obrázky
Na celém procesu bylo každopádně nejhorší stěhování. Zařizovat kuchyň, koordinovat řemeslníky, přijímat zásilky a pořád kvůli tomu přejíždět z jednoho místa na druhé… Nedokážeme si kvůli tomu představit, že bychom se stěhovali přes půl republiky, i když už to několik našich kamarádů udělalo. Lákala je představa domku, protože na moravské vesnici si dnes pozemek koupíte spíš.
Teď už nám jen zbývá dořešit malé chybky na kráse našeho nového bytu, které už několik měsíců odkládáme. Třeba pořád nemáme navrtané obrázky. Nejsme úplně technicky zdatní, vrtačku si musíme půjčovat od rodičů, a trochu se bojíme, abychom si ze zdí neudělali ementál. Asi využijeme pomoc táty nebo hodinového manžela. Ale to, jak jsme se tu vybavili a co nám ještě chybí, už je na jiný příběh.