Historický nábytek je na vzestupu. Všude se to hemží antikvariáty a inzeráty na výkup starého vybavení domácností a třeba komody od Jiřího Jiroutka, které byste ještě před pár lety s klidným srdcem vyhodili, teď nachází novou slávu v dílnách zručných renovátorů. Zeptali jsme se proto milovníka starého nábytku, proč mít doma nějaký starší kousek. Zastánkyně moderních obchodů a jednoduchého stylu nám pak popsala, jaké jsou výhody a nevýhody její domácnosti.
Starobylá věc – třeba obraz, stůl, nebo kamna – to může být pro Libora Trakala láska na první pohled a potom i na celý život. Libor se více než 35 let věnuje opravám a prodeji starobylých kamen a dalšího vybavení domácností. Svůj koníček zpečetil i vlastní firmou Starakamna.cz.
To Lucie Čačalová si rozumí spíše s názvy jako MALM či SKÅLBERG. Lucie je mladá milovnice minimalismu a skandinávského stylu a ve svém oblíbeném obchodním řetězci IKEA většinou najde přesně to, co hledá.
Pro Lucii i Libora je nejdůležitější domácí pohoda a relax po dlouhém dni v práci. Svůj pohodový domov si oba na první pohled představují dost rozdílně – v některých názorech se ale kupodivu shodují.
Jaký je váš nejoblíbenější kousek z vybavení domácnosti?
Lucie: Je to barový stolek z IKEA, který máme v obýváku u gauče. Mám na něm vystavené svoje oblíbené dekorace a když chci, mohu z něj zvednout horní tác. Stolek je pro mě hlavně symbolem lenošení a relaxace. A navíc výrazně vyčnívá barvou. Doma máme všechno bílé nebo šedé, zkrátka samé tlumené barvy. Tenhle stolek je ale výrazně žlutý, takže je dost vidět. Jeho sytá barva mi dodává dobrou náladu.
Libor: Moje kamna. Mým celoživotním koníčkem i povoláním je oprava a prodej starých kamen. Momentálně mám doma šest kousků, ve skladu a v obchodě dalších 230. Doma by mi bohatě stačily jedny, ale já se na ně rád koukám a miluju jejich příběh. Kamna tvoří centrum domova, jsou spojená s rituály, jsou nádherná. Do kamen vkládám hodiny času a svou vlastní práci při renovaci.
Čistý a jednoduchý styl bez krucánků a ozdob navíc – tak si svoje bydlení zařizují Skandinávci.
Co vás na vašem současném bydlení baví nejvíc?
Lucie: Líbí se mi mít všechno v jednotném stylu. Mám ráda skandinávský minimalismus. IKEA je pro mě jistotou, že najdu to, co potřebuji, i bez několikadenního běhání po obchodech a shánění toho pravého. Zároveň zatím bydlíme s přítelem v pronájmu, takže momentálně nechci investovat do kvalitnějšího nábytku, který budeme mít třeba na celý život.
Libor: Baví mě hledat staré kousky a renovovat je. Kdysi jsem na půdě našel starou židli po rodičích, která mě zaujala. Celou jsem ji vybrousil a opravil. Díky tomu jsem získal krásnou židli s příběhem. Rád se dívám na pěkné staré věci a beru je také jako velmi dobrou investici. Když si opravím starobylá kamna, získají na hodnotě. S roky navíc jejich cena roste. A když v nich zatopím, je to pro mě svátek, při kterém navíc ožije sto let stará věc. Kamna jsou naším rodinným klenotem, dědím je po předcích a dalším generacím je předám v perfektním stavu.
Radost z vlastní práce je pro milovníky starobylého vybavení jedním z hlavních lákadel.
Proč vám nesedí opačný styl?
Lucie: Nebavilo by mě chodit po antikvariátech a zdlouhavě shánět vybavení, které k sobě bude ladit. Můj způsob nákupu vybavení domácnosti mi šetří čas. Myslím si ale, že křesla třeba ze 17. století mohou být krásná – jen je nechci doma.
Libor: Nábytek z řetězců pro mě osobně nemá hodnotu. Snadno se rozbije, protože není dost kvalitní.
A co vás štve na vašem oblíbeném stylu?
Lucie: Do jisté míry je pro mě IKEA z nouze ctnost. Než najdeme stálé bydlení, nechceme si pořizovat drahé vybavení nebo nábytek na míru, takže nám stačí levnější a méně kvalitní materiály.
Zároveň mě štve, že jsem víceméně odkázaná na IKEA. V jiných moderních obchodech často bloumám od ničeho k ničemu a nic se mi nelíbí, zboží mi naopak přijde spíš zastaralé.
Libor: Dřív se daly staré věci sehnat úplně snadno a levně, lidé se jich snažili spíš zbavit. Teď si uvědomují jejich hodnotu a mnohdy je prodávají dost draze. Vybavení domácnosti starobylými kousky je tak mnohem dražší než před pár lety. Je to spíš bydlení pro dospělé lidi, studenti nebo mladé rodiny si moc starodávného nábytku dovolit nemohou. A když už, většinou si ho renovují vlastními silami.
Taky se často setkávám s neodborně zrenovovaným nebo dost zničeným nábytkem – třeba kamny natřenými nehezkou stříbřenkou nebo židlemi, které byly roky ledabyle pohozené a strádaly. To mě štve.
Dokážete si představit, že byste doma měli něco v opačném duchu?
Lucie: Mám moc ráda porcelán s příběhem. Takový dostala moje mamka ke svatbě a doma ho vytahujeme vždy při svátečních příležitostech. Přeji si dostat ke svatbě svůj vlastní krásný porcelánový servis, který budeme mít společně s manželem a založíme tak novou rodinnou tradici.
Libor: Spotřební věci klidně pořídím v nábytkovém řetězci. Je to vybavení jen na pár let, takže mi vůbec nevadí, když ho třeba poškrábe pes. I takový nábytek má u mě doma své místo.
I v moderním interiéru si svoje místo najde starobylý porcelán.
Jak vypadá vaše vysněné bydlení?
Lucie: Moje vysněné bydlení nevypadá moc odlišně oproti tomu současnému. Nechala bych si stejný styl, ale nábytek z IKEA bych doplnila nábytkem na míru z truhlářství nebo kousky od skandinávských designérských značek.
Libor: Před několika lety jsem byl na Slovensku ubytovaný na zámku, který majitelé předělali na hotel. Byl to úžasný zážitek – spal jsem na posteli staré několik set let, mohl se dotknout podobně starého obrazu.
Moje vysněné bydlení ale vypadá trochu jinak. I když miluji starobylé věci, žiji rád v moderním prostředí. Chci mít moderní koupelnu i kuchyni se vším vybavením. V každé místnosti mého vysněného bydlení ale hraje prim krásně zrenovovaný starožitný kousek, který hned upoutá pozornost a přenese mě o desítky či stovky let zpátky v historii.
Staré kousky se dobře uplatní i v super moderních interiérech.